SEBEVĚDOMÍ, SEBELÁSKA, SEBEPŘIJETÍ

3. 6. 2020

Mnoho lidí, se kterými jsem se ve svém životě setkala, mi přišlo na první pohled hodně sebevědomých. Možná to bylo tím, že jsem tak úplně nevěděla, co to sebevědomí opravdu je.

V podstatě jsem si o každém, kdo podle mě vystupoval suverénně, beze strachu, byl společenský, vypadal dobře atd. myslela, že je to sebevědomý člověk.

Vždyť jsem přece okolo sebe slýchala, no ta má teda sebevědomí, když si tohle vezme na sebe. Nebo, ten má teda sebevědomí, když se dokáže takhle chovat. Ale když začnete více pozorovat lidi a opravdu jim naslouchat, najednou zjistíte, že to, co na první pohled vypadá jako velké sebevědomí, je pouze jakási maska, za kterou se daný člověk skrývá. Ve skutečnosti se za krásou a domnělou dokonalostí může skrývat tak malé sebevědomí, že tomu lze jen stěží uvěřit.

Například žárlivost, typický příklad nízkého sebevědomí. Spousta lidí říká, že kdo nežárlí, ten nemiluje, ale ve skutečnosti jde o to, že daný člověk má nízké sebevědomí. To znamená, že si není dostatečně vědom svých kvalit, své hodnoty. Nevěří tomu, že je pro druhého dost dobrý, přesně takový jaký je, a tudíž se stále bojí, že si ten druhý najde někoho lepšího.

Sebevědomí tedy vůbec není o kráse, úspěchu, bohatství. Je to o tom, uvědomit si sama sebe, svou hodnotu. Každý člověk se na tento svět rodí naprosto dokonalý. Dokonalý pro úkol, který si jeho duše přeje splnit. A proto je úplně jedno, jak daný člověk vypadá, jaké má vlastnosti, kolik pobral rozumu atd.. Každý člověk je dokonalý, v každou chvíli svého života, přesně takový, jaký právě je. Každý tu máme ten svůj úkol, pro který jsme naprosto dokonalí a nenahraditelní.

A ve chvíli, kdy toto pochopíme a přijmeme, dojde k sebeuvědomění, sebepřijetí a sebelásce.