MEDITACE - NAPOJENÍ

3. 6. 2020

Roky jsem se snažila naučit "správně" meditovat. Moje představa správného meditování vypadala následovně.

Sedět s rovnými zády, případně ležet, oprostit se od veškerých myšlenek a zažívat cosi, co si vlastně můj mozek ani nedokáže představit, protože nikdo, kdo ve stavu meditace někdy byl, vám to vlastně nedokáže slovy popsat. Je to zkrátka nepřenosné.

Meditativní stav má bezesporu velice pozitivní účinek na naše zdraví. V tomto stavu k nám totiž chodí ty nejlepší inspirace, jak své zdraví podpořit.

Čím více jsem se snažila, tím neúspěšnější jsem byla. A vždy se dostavil pocit neschopnosti, že něco, co dokáží miliony lidí, já prostě nezvládám. Tak jsem se jednoho dne přestala snažit a pak jsem jednoduše zjistila, že každý má zjevně ten svůj jedinečný způsob napojení (meditace). U mě jsou to stavy, kdy se paradoxně o nic nesnažím, ale jen tak jsem. Situace, kdy "vypínám" mozek a jedu na autopilota, ve kterých vídám auru všeho okolo sebe, nebo při automatické kresbě, či psaní a nebo jen tak při hovoru, kdy začnu o něčem mluvit, třeba o vztahu, o kterém nic nevím a začnou ze mě padat informace, že ten s kým mluvím nestačí zírat a navíc se mi pravdivost informací potvrdí mrazením, to pak bezpečně vím, že to co říkám já, případně druhý, je skutečně tak.

Kamarádka si zase ráno uvaří kávu, sedne si na gauč, kouká jen tak "do blba" a tím zkrátka medituje. Meditovat zvládá zkrátka každý, při jakékoliv činnosti, jsou to ty stavy, kdy se cítíme báječně, protože děláme věci, které nás naplňují vnitřní radostí a ztrácíme při nich pojem o čase. Tak pojďme přestat dělat z meditování zbytečně složitou věc, když je ve své podstatě velice jednoduchá. Ostatně to platí jako u všeho, že ty nejjednodušší věci jsou ty nejlepší.