CHTĚLA BYCH VÍCE VNÍMAT, PROČ TO NEJDE?
6. 6. 2024
Jako miminka se rodíme s otevřenými speciálními dary citlivosti. Ať už jsou to silná intuice, jasnovidění, jasnoslyšení, jasnocítění, jasnovědění nebo jiný speciální dar, který není tak moc známý. Stále máme ještě silné napojení na zdroj a tudíž můžeme vidět, slyšet, cítit různé bytosti z jemnohmotného světa a je to pro nás naprosto přirozené. Proto má spousta dětí "imaginární kamarády", miminka a malé děti mohou mít stavy, kdy se pro nás bezdůvodně bojí, nebo pláčou. Ve skutečnosti je to tím, že oni to opravdu vidí, cítí, vnímají.
Kdysi dávno, byly tyto schopnosti všem vlastní a lidé je v sobě naprosto přirozeně rozvíjeli. S tím, jak lidstvo postupně více a více začalo používat technologie a logické uvažování, začali se lidé "odpojovat" sami od sebe, protože jejich logické mysli tyto "nadpřirozené schopnosti" nedávaly smysl. S nástupem zejména křesťanství, začaly být tyto schopnosti vnímány jako nežádoucí a tak se za ně začalo trestat. Všichni známe hon na čarodějnice. Proto většina, své schopnosti tajila a spíše se je snažila potlačit (což se děje i v dnešní době - alkohol, drogy). A v tomto koloběhu vyrůstáme x generací.
Proto nás naši rodiče v tomto nemohli podpořit, jelikož většina z nich měla své schopnosti též potlačené z důvodu strachů, které si nesou z rodových linií. A jelikož své schopnosti nevnímají, tak nemohou pomoci ani svým dětem, rozvíjet jejich přirozené schopnosti. A tím, že dítě nemá s kým konzultovat své schopnosti, protože rodič to vyhodnotí například jako, že dítě má velkou fantazii, že si vymýšlí apod., dítě se postupně uzavírá do sebe, až si své schopnosti většinou uzavře. Málokteré dítě má takové štěstí, že má třeba vědomou babičku, která mu řekne, že jeho schopnosti jsou naprosto v pořádku a pomůže mu s nimi pracovat a dále je rozvíjet.
Asi nejdůležitějším darem, který máme opravdu všichni, je INTUICE. Bohužel i zde dochází velice často k potlačení. Například tím, že se rodiče hádají, když u toho děti nejsou a myslí si, že tím je to vyřešené, že se to dětí nedotkne. Nebo se nehádají a drží všechny ty emoce vzteku, strachu, obviňování atd. v sobě. V obou případech pak dítě příjde za rodičem, ve většině případů za maminkou a ptá se jí, co se děje? Proč je smutná atd. Jenže maminka, aby dítě "ochránila" samozřejmě řekne, že se nic neděje, že je vše v pořádku. Jenže dítě svou intuicí prostě načte všechny ty energie a prostě ví, že nic v pořádku není. A pak má v hlavě zmatek, intuice mu říká něco není v pořádku, něco se děje, zatímco rodič (kterého dítě vnímá jako boha, autoritu) tvrdí, že se nic neděje. A dítě si řekne, tak to asi cítím špatně. A pokud se to takto stane opakovaně, dítě přestane absolutně věřit tomu, co cítí, co je pro něj naprosto přirozené a začne se řídit tím, co mu druzí tvrdí, že je to správné. A nakonec vnímání své intuice uzavře v sobě, protože to v něm vyvolává velký rozpor a tudíž emocionální nepohodlí a to nikdo z nás samozřejmě cítit nechce.
Z toho vyplývá, že důvodem, proč nemůžeme více vnímat, je to, že po nás rodiče chtěli, ať už vědomě, či nevědomě, abychom v dětství potlačili svou vnímavost, svoji citlivost. Tudíž nemůžu žít svoji pravdu, být autentická. Nemůžu říct, co cítím a vnímám. Není podporována emoční citlivost, emoční sdílení v rodině a to samo o sobě stačí k tomu, aby si dítě uzavřelo to vnímání. Často jsou tam i programy křivení reality. Toho, že se to neříká, neříkáme to, jak to je, nemůžeme, máme tajemství atd. Je tam někde ZÁKAZ, nebo PŘÍKAZ K MLČENÍ. Nebo ZÁKAZ NA ŽITÍ, SDĚLOVÁNÍ A SPATŘENÍ PRAVDY. Pokud si něco takového zažil/a, dá se to jednoduše VĚDOMÝM ROZHODNUTÍM TVŮRCE PROPUSTIT:
"VYSTUPUJI Z PROGRAMŮ KŘIVENÍ A ZAMLČOVÁNÍ. DOVOLUJI SI NAPŘÍČ ČASOPROSTOREM UVOLNIT A VYSTOUPIT Z TĚCHTO DESTRUKTIVNÍCH PROGRAMŮ SVÝCH RODOVÝCH LINIÍ A ZE ZÁZNAMŮ SVÉ DUŠE."
To neznamená, že zrazuješ a opuštíš svou rodinu, své rodové linie, své kořeny. Pouze se osvobozuješ od těchto programů a stáváš se SVOBODNÝM/SVOBODNOU V HLEDÁNÍ, PROŽÍVÁNÍ A SDÍLENÍ PRAVDY.
Pokud už si tedy vystoupil/a z těchto destruktivních programů, je dále důležité být sám/sama sebou, autentický/autentická a být ochoten/ochotna věnovat pozornost životu. Ocenit jakoukoliv jeho formu a krásu. Všímat si například jak funguje život v přírodě, ocenit nádheru šišky, všimnout si její posvátné geometrie, vnímat její vůni, strukturu atd. Tím si otevíráš portál pro větší vnímání. Také osobní setkávání s lidmi, kteří jsou autentičtí, vědomi si svých schopností a jsou ochotni si o těchto věcech s tebou povídat, obejmout tě a nechat tě pocítit enegii bezpodmínečné lásky, už jen takové setkání pro tebe může být zažehnutím, aktivací.
A ještě jedna důležitá věc, ŘEKNI ANO ŽIVOTU.